Za vznikem pravděpodobně stojí založení internetového kanálu YouTube v roce 2005. Ten umožňuje svým uživatelům sledovat, sdílet, komentovat a nahrávat různá videa. Jsou zde dostupné videoklipy hudebních interpretů, trailery k filmům, videa o kosmetice, zvířatech a spoustu dalšího.
Od roku 2008 se kanál objevuje i v České republice. V roce 2006 ho od amerických tvůrců odkoupila společnost Google, takže díky tomu se můžeme radovat také z českého překladu. První video sem bylo nahráno v roce 2005. Jmenovalo se „Me at the zoo“ (Já v zoo), kde autor stál u výběhů slonů v zoo v San Diegu a komentoval dění.
Osobně tento kanál používám. Ráda se dívám na videa ze zákulisí různých filmů, sleduji videoklipy svých oblíbených zpěváků nebo rozhovory s celebritami. Ale musím říct, že nahrávat svoje osobní videa „někam na internet“ by mě ani ve snu nenapadlo. Jenže jsou mezi námi tací, kteří to dělají rádi a často, a někteří (zejména v Americe) se tím dost slušně živí.
Kdo je to YouTuber?
Tím se dostáváme k osobě YouTubera. Tou se může stát prakticky kdokoliv. Stačí mít počítač s kamerou, téma, o kterém videa budou, odvahu a schopnost zaujmout. Občas mi připadá, že někteří z našich YouTuberů mají až moc nevybíravý slovník a malou dávku soudnosti.
Není považován za klasickou celebritu. Má svoji vlastní skupinu fanoušků, kteří sledují jeho videa a do jisté míry se s ním ztotožňují. Jejich vztah je hlubší, protože YouTuber jen sedí u počítače (stejně jako sledující), natáčí videa například z pokoje, postele a podobně, a to se nejspíš mladistvým líbí. Oproti tomu s celebritou se takový vztah vybudovat nedá, je mezi ní a jejím fanouškem obvykle bariéra – televize.
Jejich vliv na dnešní mládež je nezměrný. Jedni radí, jak si nanášet pleťovou masku, představují kousky ve svém šatníku, jiní hrají počítačovou hru a ukazují tak, jak na to. Objevují se ale také vážná témata, jako třeba antikoncepce nebo problémy se sebepřijetím. Když tak nad tím přemýšlím, vůbec nechápu jak jsem mohla zvládnout svoje dospívání bez vymožeností, které jsou už vlastně spjaté s dnešní mládeží.
Někdo by mohl namítnout, že před 10 lety to byla ještě jiná doba, ale já mu budu oponovat tím, že naše generace měla jinou vymoženost, a to rodiče.
Nemám o YouTuberství valné mínění. Je možné, že patřím do skupiny těch, kteří tomu jen nerozumí. A je to vlastně pravda. Nerozumím tomu, proč se to vůbec děje. Myslím si, že to online vysílání, předvádění se souvisí se samotou, pocitem opuštěnosti, snahou najít si alespoň virtuální přátele. Třeba se mýlím. Podle mě je tahle doba tak pohlcená internetem, že někteří si svůj život už bez něj neumí ani představit. Navíc existují čeští YouTubeři, kteří se v živém vstupu neumí chovat, mají z toho ohromnou legraci a tím ještě negativně působí na svoje sledující, mnohdy nezletilé. Proč by se tak nemohl také chovat, když ON to tak dělá?
Příkladem je FattyPillow. Mám to štěstí, že naprosto nemám chuť tohoto „chlapce“ sledovat, ale dostalo se ke mně pár útržků z jeho videí. Svou image postavil na záplavě vulgarismů, které se v nich objevují a právě to je důvodem toho, proč s ním nechtějí spolupracovat manažeři. Jejich úkolem je pomáhat začínajícím YouTuberům splnit si své sny.
Ke splnění snů jsou potřeba peníze. Záleží jak velký sen to je. A v této „profesi“, hlavně v té americké, se dají vydělat dost slušné peníze.
Spočívá to v reklamách. Na začátku každého videa běží nějaká reklama anebo samotní sdílející propagují novinky například kosmetických firem nebo výrobců počítačových her.
Tady mě napadá jedna skupina mladíků nebo pánů, kteří jaksi testují nové počítačové hry, zjišťují jejich vady nebo naopak krásy, a natáčí o tom videa. Nejsem zastánce hraní počítačových her do úplného bezvědomí, ale z hlediska poznání je to docela přínosné.
Čeští YouTubeři si nevydělají tolik jako ti z anglicky mluvících zemích. Je to logické. Anglicky dnes mluví téměř každý, takže jejích videa sleduje daleko větší počet lidí. Hráč počítačových her a bavič přezdívaný PewDiePie si za rok 2014 vydělal v přepočtu 180 milionů dolarů.
Tahle činnost má zajisté svoje pro a proti, záleží na každém jak ji pojme. Rozhodně se dá využít ke spolupráci s různými organizacemi, aby se tak dostaly do povědomí ostatních lidí, a nejen k prezentaci toho, co jsem ten den snědla.