Téměř každá česká zahrádka má tuto krásnou popínavou trvalku na svém seznamu rostlin. Máme dvě možnosti, jak ji můžeme pěstovat. Ať už ji zasadíme přímo do půdy nebo ji dáme do nádoby, podmínky by měla mít na obou stanovištích stejné. Vysazujeme ji vždy na jaře o 10 – 15 cm níže, než byla v kontejneru. Místo by mělo být chráněné před větrem s živnou půdou s obsahem vápníku. Spodní část by měla být ve stínu, proto ji zastíníme jinými nižšími okrasnými rostlinami nebo třeba kamenem a horní část na slunci. Plamének nesnáší přemokření, proto bychom mu měli dát hlubokou, dobře propustnou půdu. Hnojivo potřebuje s postupným uvolňováním mimo dobu kvetení a ne přímo ke kořenům. Při manipulaci s plaménkem bychom měli použít rukavice, protože obsahuje protoanemonin, kterýby mohl způsobit podráždění kůže. Na zimu zakrýváme rostlinu chvojím.
Vysazujemeho pro zkrášlení pergol, zídek, plotů nebo sloupů, lemování oken, jeho porostem můžeme zakrýt nevzhledná místa zdí nebo staveb. Pomocí plaménků si můžeme vytvořit k relaxaci v zahradě různá zákoutí. Pokud budeme mít doma více druhů, budeme se z jejich květů těšit déle, protože některé kvetou na jaře, další začátkem léta nebo v létě. Ne všechna druhy klematisu jsou pnoucí a některé se na zimu zatahují. Jeho rozmnožování je možné roubováním, semeny nebo řízky.
Podle skupiny, do které patří, provádíme řez, který je nutný pro bohaté květenství.
Klematis trápí také houbové choroby. Mezi nejčastější choroby patří padlí, na které platí jako prevence, chemický postřik. Dalším problémem může být vadnutí, kdy postupně uvadne celá rostlina a zahyne. Zpravidla je způsobeno přemokřením a kolísáním teplot. Další problém je plíseň šedá, při ní poupata, stonky a listy hnědnou, až černají a vytváří se na jejich povrchu šedý povlak. Proti této chorobě se doporučuje ranní zálivka a chemický postřik.